Vážení čtenáři !
Vaše SOPHIA teď dostala nového ochranného anděla a uvědomila si, že si musí klást mnohem, mnohem vyšší cíle, pokud
chce být hodna svého jména:
Chceme, aby se SOPHIA stala výrazem Nejvznešenější duchovnosti aplikované do té nejobyčejnější každodennosti. Nechť se stane oporou pro ty, co kráčejí po duchovní cestě oběma nohama na zemi. Neboť bohužel představy, jaké si dnes tak mnoho lidí utváří při zaslechnutí slova "duchovno", jsou pouze výrazem zmateného a poblouzněného duševna, hledajícího oporu v určitých emocích nebo intelektuálních systémech a s křišťálovými sférami ducha nemají nic společné.
Já, Sophia, nebudu sloužit jako hlasatelka záhrobních vtipálků, ani jako tlampač démonických nálad z astrální džungle, ani jako tribuna brilantním intelektuálům, co dávají lidem jíst kameny místo chleba.
Chci obrátit pozornost mých čtenářů od zájmu o primitivní čarodejnické techniky ke kladení podstatných otázek lidského bytí: Kdo je člověk a proč je tady? Odkud přišel a jaký smysl má jeho život na zemi; jaké je poslání lidstva jako celku v civilizační hierarchii kosmu?
Chci provokovat k samostatnému myšlení smysluplným kladením otázek; poukázat na neudržitelnost myšlenek naivního materialismu a naivního idealismu ve světle nových faktů a probouzet touhu po hlubším poznání a čerpání z univerzální klenotnice moudrosti.
Chci sbírat perly lidského snažení po vznešených výšinách.
Chci nastolit otázku hodnot a vyzvat lidstvo, aby dříve, než se rozhodne vynakládat miliardové oběti na dosažení nějakých nových politických a hospodářských utopií, aby se nejprve zastavilo a ptalo, vzhledem na jaký hodnotový systém by tyto utopie měly být žádoucí.
Chci připomenout lidem modré planety jejich duchovní původ; aby znovu našli svou důstojnost a dokázali se vymanit z hypnóza biologicko-hmotné existence.
Chci dát prostor protichůdným názorům, ale ne lidem, jejichž úmysly pramení z jiných citů než z ryze ušlechtilých. Jsem tu pro ty, co dosud mlčeli, neboť cítili, že to, co přežili, je příliš posvátné, než aby to mohli zveřejnit v současných masovokomunikačních prostředcích, neboť by to bylo míchání vína s vodou a zatahování Vznešeného do špíny.
Nechci rozdávat pouze informaci Vašim mozkům, ale lít živou vodu Vašim srdcím.
Budu vděčná každému, kdo dokáže nakreslit nebo napsat něco, co je jeho vlastní a co má ducha. Uvítám vše, co souvisí se životem. Obdařím Vás za to v každém čísle dvěma třpytivými džbánky: jeden bude plný citu a druhý plný poznání.
Budu laskavá ale spravedlivá. S neúprosnou přísností budu znovu a znovu připomínat lidem jejich odpovědnost vůči Tomu, kdo je stvořil a vůči těm, co čekají, kdy pozemské lidstvo konečně najde vnitřní sílu zvítězit samo nad sebou a nad svými slabostmi. Neodpustím Vám povinnost žít podle Zákona, který jsme dostali vrytý ohnivými zlatými písmeny do našich duší a který každý, kdo ještě má srdce a je ochoten mu naslouchat, cítí jako ušlechtilý; ale budu od Vás požadovat, abyste naučili poznávat Ctnosti, milovat je a sloužit jim.
Ať jsou mé stránky provoněné Čistotou a moje řádky ať vyzařují Světlo, Mír a Moudrost; Naději, Lásku a Víru v konečné vítězství Dobra.
Ať moje zvonivé slova zasviští jako meč Spravedlnosti nad propastí zla a donutí lidí soudit se v zrcadle Pravdy. Budou jasné jako slunce všem tím, co si ve svém srdci nenechali zabít smysl pro Krásno, ale zůstanou navždy zapečetěné všem ostatním. Mrtví se od mých slov odvrátí, ale ty, co si v sobě uchránili živou vzpomínku na čisté výšiny, zasáhnou jako blesk, který dá blikotavému plaménku rozhořet se na oheň.
Kéž bych Vám dokázala zprostředkovat alespoň tušení o velikosti a smutku těch lidí a bytostí, kterým zatím nezbývá než trpělivě mlčet, milovat, plakat a bojovat.
Panna Sophia čili paní moudrost
Nepamatuji si už, kolik mám let, ale jsem velmi, velmi stará. Před tisíciletími jsem stála po boku bájných králů a každému, kdo mě přijal za přítelkyni a rádkyni, jsem pomohla přeměnit jeho říši na kvetoucí zahrady.
Poznám tajemství věčného života a tato Země by mohla zůstat navždy půvabná a svěží jako můj dech, voňavá jako moje vlasy, jasná jako můj zrak, sladká jak mé rty. Vše by se zachvívalo v líbezných tónech a barvách, kdyby ...
Ale dnes jsem smutná. Lidé mě opustili a uctívají moje pokřivené obrazy - chytrost a rozumnost - místo mě. Ba co více, pod mým jménem!
A protože Pán všech světů nechce, aby svobodná vůle lidí byla ovlivňována, nemohu ani já, Moudrost, pomoci dříve, než mě zavolají, spíše než o mě poprosí.
Chytrost je chytrá, ale ne rozumná, protože nemá rozum.
Rozumnost je rozumná, ale ne moudrá, protože nemá srdce.
Jen Moudrost je moudrá, a ačkoli je chytřejší než sama chytrost, a rozumnější od rozumnosti, je přece tichá, trpělivá, nezištná, laskavá.
Chytrost je rozpustilá lehká děvka. Poznáte ji podle jejího povrchního smíchu a laškování. Pokud dodrží slovo, tak pouze náhodou. Nejednou prokáže obdivuhodnou hbitost a šikovnost, ale vždy jen na pošetilosti. Je silně krátkozraká a nevidí, když ve své snaze usnadnit a zpříjemnit si přítomnou chvíli, si klade před sebe mnohem větší balvany, které bude muset odvalit zítra z cesty.
Rozumnost je velmi vzdělaná, cílevědomá a vypočítavá žena; a pokud zkřížíte její plány, dokáže být špatná. Můžete se spolehnout, že dodrží slovo - když je to pro ni výhodné. Ale pomozte jí nahoru, a když se bude držet pevně, odkopne s vámi žebřík.
Akademická věda je dcerou rozumnosti. Je jako pyšná princezna. Namyšlená, chladná a bezcitná. Bude ji třeba bolestivě pokořit, aby přiznala svou omezenost.
V četných náboženských a filozoficko-mystických kroužcích si myslí, že mě mají. Křídou obkreslují obrysy mých stínů na zemi, když kráčím po nebi. Ale ať by shromáždili všechno z mých minulých stínů, nemají mě samou.
Život je něco, co existuje vždy na hranici tekuté a pevné struktury. Co dostane pevnou strukturu, není už víc živé. Jejich učení jsou mrtvé. Ale já jsem živá bytost. Proto jejich nauky v konečném důsledku pouze svazují lidskému duchu ruce. Jen já mu vlévám Život.
Kdo chce za mnou jít, ať se neohlíží. Kdo chce se mnou vzlétnout, nesmí na sobě vléct žádnou zátěž z minulosti. Kdo mi chce sloužit, musí zavřít zadní vrátka.
Kdo chce najít cestu ke mně - ať se zbaví strachu! Kde se najde statečný rytíř, který bude o mě bojovat? Kdo je připraven dokázat mi svou lásku a oddanost? Kdo mě bude mít rád víc než sebe?
Kdo má tolik odvahy, aby v pevné důvěře udělal za mnou krok do prázdna nad propastí? Já mu slibuji, že pokud to dokáže, v té chvíli se pod jeho nohama utvoří most, a on nespadne. Zástupy andělů až po poslední lesní vílu budou pomáhat tomu, kdo se vydá na cestu v mém jménu. Nebesa sledují toho, kdo uchopí meč s pevným rozhodnutím bojovat nebo zahynout s mým jménem na rtech.
Kdo by mě chtěl najít, musí mít v sobě nesmírný oheň, lásku a čistotu. Nejsem pro ty, co si mě přejí získat, ale nechtějí pro to nic udělat, obětovat.
Lidé by si mě chtěli koupit v knížce nebo si zaplatit několikadenní kurz, kde mě rozdávají.Já nejsem prodejní děvka! Marně hledají návod, nějakou zvláštní techniku, jejíž mechanickým opakováním by mě získali aniž by se museli samostatně duchovně hýbat. Co dostanou, jsou vždy jen mé nepravé náhražky.
Chtějí mě získat aniž aby museli změnit svůj život. A s podmínkou, že si ponechají své slabosti a špatné vlastnosti. Vybojujte si mě statečně, lidé! Co jste si nevydobili vlastní námahou, na co jste nepřišli sami, to se nepočítá!
Mé poselství je o duchovnosti. Ale ne pro ty, co usilují o extatické stavy, aby v nich utíkali od života a odpovědnosti za něj. Je pro ty, co kráčejí po duchovní cestě oběma nohama na zemi. Pro ty, co vytušili, jakým výsostným druhem duchovnosti je každodenní život.
Nejsem pro ty, co milují jen vzrušení a husí kůži ze senzací a tajemných jevů. Kdo je bez vážného rozhodnutí aplikovat poznání ve svém životě, ať se vzdálí.
V diskusi podej návrh, nebo se drž stranou - říká čínské rčení. Proto pokud něco řeknu, bude to konstruktivní inspirace ke konkrétnímu činu. Nehodlám ztrácet čas řešením otázek, které - ať už zodpovězeny kladně nebo záporně - nemají dopad na život člověka.
Vězte, že na mně není nic nepřirozené, složité a záhadné. Kdo má pocit, že by jsem ho odváděla od jeho přirozeného cítění, že bych musela být složitá a nepochopitelná, kdo mě chce zahalovat aurou tajemnosti, ten je na scestí.
Jsem jednoduchá, přirozená, srdečná. Nejsem zamračená a nezáživná jako Vzdělanost. Moje oči nejednou zajiskří vtipem a moje ústa vykouzlí dětský úsměv. Mám s vámi nekonečnou trpělivost začít vždy znovu. Držím ruku na vašem rameni ve chvílích, když myslíte, že vás všichni opustili. Mám pro vás povzbudivé slova, když se vám nohy podlamují únavou. A rozptýlím všechny vaše pochybnosti, když jste zmatení a nevíte, co dál.
Pamatujte, že jsem Vám lepší přítelkyně, jak jste si Vy sami.
Vaše Sophia