Živá kniha II.-III.
Kniha prvá
II. PROČ
Jistě, každý jeden z nás se střetl s životní situací, kdy nebylo vyhnutí, a kdy se byl nucen zeptat sám sebe: „Proč to tak je? Proč to tak funguje?“, nebo „Co mám dělat, jaké zaujmout postavení?" Ti důkladnější či aktivnější si s odpovědí poradí sami po svém. Ti hloubavější a vnímavější se propracovávají až k pozadí, ke kořenům toho Proč?, čímž naleznou další skrytá Proč?, a pátrají-li v dalších řetězcích, blíží se k prvotnímu, základnímu, lidskému Proč?. K smyslu bytí, jak fyzickému tak duchovnímu. Tímto však vyvstalo další Proč? "Proč je tento prvotní smysl existence ukryt a čekajíc na objevení?"
Člověku byl již smysl bytí odhalen, byla mu dána svoboda rozhodování se a nakládání s existencí, leč člověka v individuálním rozhodování se, ztrhl dav, nebo byl směrován, či byl mu na-nucen (což je častější případ), protichůdný (proti-lidský) směr vlastního bytí. Tím se mění víše položená otázka na: "Proč je tento prvotní smysl existence ukryt a čekajíc na znovuobjevení?"
Člověk jen tak do větru odhodí prvotní přirozenost jako cosi nadbytečného, nebo ji smění, a pak se podivuje nad tím, že ztratil intuici, smysl existence a směr. A ostatní se podivují ztratí-li i rozum.
Hlupák jdoucí mrazivou sněhovou vánicí odhodí kožich, pak hledá teplo. Hlupák kličkující spletí života odhodí "ducha", pak hledá sebe sama.
Proč porozumět prvotnímu Proč? si musí odpovědět každý sám. Spustit se na hladinu studny poznání a ukojit žízeň čiré vody osvěžující ducha a znovuobjevit zahozené vědění. Rozjímáním nalézt ctnosti a spojit je s moudrostí. Odpověď neleží v rozumu, ale duši.
Kniha prvá
III. MOŽNOSTI VĚDĚNÍ
Člověče, neboj se výsměchu druhých, nic si z toho nedělej, že nestojíš na JEJICH straně, že nejsi v JEJICH spolku. A že si máš vybrat, na čí straně stojíš? Chceš-li žít jako lidská bytost nevadí stojíš-li napravo či nalevo, sestoupil-li jsi dolů nebo vzlétl nahoru, nenech se vysmát! Upři zrak zleva doprava a opačně, shora dolů a zpětně, a vždy uzříš uzel středu, kterým se linou všechny směry a stezky života, který svazuje pouta lidská ne pouta otrocká. Lpi a pracuj na tomto svém místě blízko středu, vzdálíš-li se daleko od pevniny ostrova může tě pohltit vlna, kráčíš-li k okraji útesu, vzhlížíš-li pak z jeho nejpřevislejšího okraje, postačí jen slabší vánek a už se kolébáš.
Všichni tak nějak toužíme po svobodě, leč každý má o ni své představy. Jeden považuje za svobodné rozhodnutí (možnost konat absolutně vše) i loupit a vraždit. Druhý nahlíží na svobodu jako na soubor ctností, pravidel a morálky nepsaných zákonů. Svobodu nelze oddělit od zodpovědnosti, či od dodržení platnosti slova a úsilí o vědění. Svoboda je většinou odsouhlasená vize pro další pokolení. Svoboda není „musíš“, ale „my víme“. Lid, který ztratí svobodu získá tyrana.
Autor: (a) NAPOVRCHU.CZ