rozepsána časem. Tvořena, sestavena a opravena životem.

To, že žijeme pod takovým a takovým systémem a tlakem, a žije tak převážná část lidstva, ještě neznamená, že tento stav je:
a) nejlepší možný,
b) věčně trvající,
c) nepřeměnitelný na lidštější.

Všechny odpovědi týkající se smyslu nejen vlastního života držíme ve svých dlaních. MY sami, nikdo JINÝ. Jen z pohodlné nechuti k otázkám života otevíráme dlaně a předáváme svoji, a tím i společnou lidskost do rukou několika málo JEDINCŮ (povětšinou však podivných individuí), kterým věříme, že to ONI přinesou odpovědi v NÁŠ prospěch, že ONI zařídí to, o co MY žádali.
Po jejich odpovědi, následuje-li však nějaká, se naše mylná a naivní naděje navrací, a my zíráme. A ohlušeni tím úderem nejsme s to vyslovit svá rozčarování, natož pak jakousi kloudnou myšlenku. Svět držíme ve svých dlaních MY, i když si to nechceme přiznat a nést tíhu odpovědnosti. Proč VĚTŠINA si nechá ukradnout ŽIVOT a ZEMI, a předá je JEDNOTLIVCŮM?

Zde toto místo nepojednává o momentální nápravě stavu, tím co můžeme učinit hned, ale zaobírá se tím co si můžeme již „zasadit, pěstovat a po uzrání sklízet“. Chceme vše teď - bez myšlenek na budoucnost, chytáme ji do dlaní a stejně nám proteče mezi prsty.

Kniha prvá
I. ČLOVĚK

Člověku 20. a 21. století připoutanému přítomností se vyjevuje minulost a myšlenky na budoucnost, v jakémsi mlžném oblaku. Za poslední dvě tisíciletí je duchovně ovlivněn, že v těchto stoletích si nedokáže představit (ba ani vysnít) jiný společenský řád než jen ten současný či řád minulý. Povětšině promrhá život nevědomou činností, čímž navrší a přesune nevědomost na své potomky.

Člověk tohoto století je prvým člověkem s volným přístupem k téměř všem informacím světovým, vědeckým, společenským, historickým, i k plánům budoucím. Ano mluvíme o internetové síti. A jak jsme ji využili a využíváme? Neplkáme jen na jakýchsi tzv. sociálních sítích?

Člověk má zde zdroj vědění, který zhola nevyužil k prozření a i o tento zdroj pomalu přichází. Člověče, nehoň se za mlžným oparem a poskládej si jednotlivé kamínky mozaiky, načež uzříš obraz světa v souvislostech.

Člověk vidí svět jen z místa na kterém stojí. V minulých dobách inkvizice pálila knihy, dnes vypíná weby, “kacířům”, kteří si nemyslí to co si mají myslet, a nepíší to co je určeno! Po 1989-tém roku jsem si naivně myslel, že již nebude o čem přemýšlet a tudíž i psát... ...že dostane-li člověk volnost a svobodu stane se více morálním. Při pohledu na opačný jev který nastal, zřím jak velmi jsem nemoudrý!