Svět oplývá takovou morálkou jakou má každý lidský jedinec.
Celými dějinami se prolíná lidský boj za důstojnější způsob života. Jakmile společenské systémy se zdánlivě k němu počnou přibližovat a sahají po „lepším životě“, ustrnou v nevyvíjení se - započne propad.
Lidská společnost, politický systém, průmyslové revoluce, finančně-ekonomické společnosti slouží jen jako ukazatel cesty člověka. Leč je tomu vždy právě naopak. Namísto ukázání směru my lidé se necháme ukolébat v peřinkách, namísto, aby jsme se probudili a vydali se po značkách vpřed. Sedíme a hodujeme dokud zas neusneme.

Společenské systémy jsou stupněm k dalšímu plynulému, aktivnímu, vnitřnímu, morálnějšímu vývoji lidství. Neznáme míru...
...a hladovějícímu se těžce hledají myšlenky o smyslu života či o vizi budoucnosti, když jeho hlavou probíhá pouze jediná myšlenka-“na chleba“
..., když se hladovějícímu podaří denně získat „kus chleba“ ustrne a poklonkuje.
*****************
Jsme takoví malí a naivní zvědové věčně stojící za prahem cizích dveří, čekající a naslouchající. Čekající až nás zas a zas kdosi skopne ze schodů, aby jsme se otřásli a povstali k pochodu zpět k cizím dveřím.

Kam se vytrácí lidská morálnost?
Rozplývá se a přetváří v nemorálnost?
Vyvstává však otázka co se přeměňuje, a v co?
A proč?
Kdo se nechá oslepovat, ten nevidí!
Je žádoucí znát minulost, být jí poučen. Avšak nezkreslenou minulost. To neznamená zabřednutí v této již prošlé době. Ani hledání dnešních problémů „tam někde kdesi“.
To co bylo nám šlape za zády a to co bude utíká před námi.
To co bylo nám visí nad hlavami a máme to nosit v srdci.
To co bude utíká před námi, ale máme to nosit v srdci.
Na cizí rozkazy se štveme vpřed zaslepeni vidinou „lesku zlata“!