VIII.

Úbytek svahů způsobuje rovnost, kde se voda hromadí a zpožďuje ve svém řečišti toku k řekám a mořím. A přeci hory ještě jsou střední cestou mezi nebem a zemí.
Proč se dohadovat jestli to tak je či není!? Proč se dohadovat koho osvítil nápad?

Nevědomá osoba vybere vždy lehčí cestu. Jak lehké přijmou nějakého boha. Získat pocit „mít kohosi za zády“, kdo nad námi bdí, kdo ochraňuje naše duše, a pak mu je odevzdáme.

Postupuj cestou vědomosti.
Stárnutím se navracím ke svému zrodu, toulám se a sním, plahočím se údolími a rozjímám na větrných vrcholcích hor. Světlo střídá tmu, sucho prahne po dešti, po tom samém dešti, který smyl šlépěje stezky.
A celou dobu to máme před očima!
„Ale já nic nevidímmmmmm!“
„Následuj mne. Už jsi uzřel?“
„ Ne.“
„Tak se ohni a zvedni to!“
„Ale co? “
NAŠI Zem