VII.

Zatím co jeden tulák se střemhlav vrhal do dobrovolné majetkové chudoby, jeho náboženští přátelé postupně směňovali volnost za chtěnou nesvobodu a duševní vězení.
I hlasy vyslyšel: "Hle lyrický prozaik!"

A učil se naslouchat. Tomu umění vyslyšet otázky, přijmout či odvrhnout naslouchanému sdělení. A nebo si získávat další nepřátele zavržením jejich sdělení. Umění naslouchání - toť umění zpěvu.

Však i ty věřící, jenž mu vytýkáš jeho slova: "Mluvíš, jak bys byl Bůh!" Říkáš-Pokloň se pokorně.
Jeho slova nejsou velikášstvím, jen zdokonalováním učení v růstu. Vyspělost obnáší pokornou víru. A víra bez pokory nemá bohů.
Skloň se před vlastními slovy. Neb Bůh je v každém z nás. Bůh není jediný a není sám v celém člověku.
A z člověka roste lid a taky dav. Dav lidí složený z člověka. A dav svazují jak nemoci, tak strach i smích.

Osamělý tulák rozjímá a vidí zástup modlících se. K Bohu či Bohům.
Modlí se, ale cestu k Nejvyššímu uzavřely církve.
Modlí se, ale bez zpětných zdělení.
Modlí se, ale neuctívají a porušují hodnoty, Bohy nám nabídnuty a předány.
Modlí se, ale přerušovaná odezva modlitby vrací zpět neodolatelnou "povinnost" páchat nové hříšné skutky.

PŘEDHOĎ PSŮM KOST, A JSOU TVOJI OCHRÁNCI!