V.

Vývoj s přeměnou jsou příčle žebříku, po kterých stoupáme k věkům. Bez žebříku si neutrhneme zralé jablko na nejvyšší větvi.

Však ten, komu se zlomí hned prvé příčle nikdy neochutná sladký plod. Komu schází první schod, nemůže jít po schodišti. Zůstává dole. V přízemí.

Ten, který nikdy nelezl po žebříku a nešplhal po skalách, a chlubí se pojídáním z přezrálých jabloní, se narodil stár bez prožité dospělosti a dětství.

Ten, kdo se narodí příliš stár, nikdy nedospěje. Nezažije smysl přeměny. Neb vývoj jest nekončící řadou přeměn.

Ten, který tyto přeměny zastavil, jak se vyvíjí? Jak dospěje ke zralosti stáří, ochuzen o zrod a mládí?

Však i ten, který pořád spí mezi čtyřmi zdmi a jedním stropem, ničí sám sebe. Nevymění-li občas strop za koruny stromů usychá, tak jako studánka bez přívalů deště. Bez koruny stromů a dešťů nejsou potoky. Bez potoků řeky. A bez řek není moří. To jen voda naplní hlubinné prameny podzemí určené k pití. A tak se stávají ne vodou-tekutinou, ale smyslem velké existence.

A tak ten, který občas nevymění svůj strop a čtyři stěny za tmavá oblaka života plná moří, žije sám byť i ve velkoměstě. Má žízeň, ale neumí pít. Nemá-li svoje prameny, nenajde občerstvení.

Mají-li naše studánky zkalené prameny - není kde nabírat čirých vod.

ČÍM ZAHNAT ŽÍZEŇ - KOLIK VODY PROTÉKÁ POUŠTÍ?