IV.

Slepý může putovat „Stezkou hor“, má rozvinutější dar smyslu a citu. Půjde-li touž stezkou zaslepenec přivodí si smrt.

Zaslepenec nemůže putovat
Neuzří zázraky hor
vstávání i usínání.
Avšak, jestli vidíš pokloň se,
poklekni, nepropadni pokoření,
nýbrž žij před horami v pokorné úctě.
Neboj se hor.
Nestrachuj se z cest.
Strach z neznáma jen nevědomostí jest.

Záleží na každém jednom z nás, jak dlouho se chce prodírat bludy a pravidelně se opakujícími omyly do očí bijícími touž stejností.
Řekneš: „Vždy přeci teď tvoříme nového moderního člověka, veselou bytost jež netrpí nedostatkem? Konečně již se nám to daří. Po tolika staletích.“

Leč kdo tvoří tolika bezduchými humánními hovory a materiálním chápáním vztahů, tohoto "lidského člověka"?
Kde v masovém otroctví najdu lidskou bytost?