Věčná manipulovatelnost...
1)„Já nevím jestli je člověk tak blbej, že sedí furt u televize, nebo jestli z toho sezení zblbnul.
Ale v každém případě jsou spolu ve vztahu intimním.“
„Demokratickým“ systémem vytvořeným a uspořádaným zvolenou vládnoucí vrstvou, se časem vždy počne rozlévat vlna umlčování nepříjemných hlasů z vrstvy voličů s odlišným názorem, či rozšiřování polopravd a nepravd o příhraničních sousedech žijících v odlišném společenském řádu.
Občané-vlastní lidé, kteří nás volili, moc se vyptávají moc chtějí vědět, zkrátka moc nám do toho mluví!
Tichým krokem k umlčení těchto „ aktivních všímálků“ bývá nasazena manipulace mediální a „vláčení“ jejich jmen špínou.
PRAVDA?
Vždyť co je to za lidi, když mají jiný názor než my!
Vždyť co je to za člověka, když myslí jinak než já!
Jednostranně nakloněné „demokracie“; upnuty v jediný bod, hledíce na jednu stranu přetváří mediální obraz občana, na vlastní jedinečnost až neomylnost. S hlavním cílem potlačení jinakosti a umrtvit člověka v každém jedinci!
Kolikrát jsme již jako lidstvo přihlíželi vymýtání lidskosti z člověka ve jménu humánnosti?
Kolik kol jsme již takto opsali.
Proč však si dnes myslíme, že to bude jiné či lepší?
Jsme první generací lidstva, jenž má volně dostupné zdroje a informace, téměř jakékoliv. Máme volně dostupné internetové vědění a moudrosti a nevyužili jsme z toho zhola nic. Nikomu před námi ještě nebyla umožněna takováto možnost, ale o tuto výhodu již pomalu a jistě přicházíme.
V minulých dobách inkvizice pálila knihy, dnes vypíná weby, „kacířům“, kteří si nemyslí to co si mají myslet, a nepíší to co je doporučováno a určeno!
S příchodem tzv. „demokracie“ si lid počne naivně myslet, že již nebude o čem kriticky přemýšlet a tudíž i psát či vyjadřovat se. Že dostane-li člověk volnost a svobodu stane se více morálním. Avšak při pohledu na opačný jev, který nastane, zří na vlastní nemoudrost.
Člověk vidí svět podle toho na kterém místě stojí.
...byla, je a bude? tu vždy
2)Teprve na sjezdě Opavském (r. 1820), který se sešel z ohledu na nepokoje ve Španělsku, Neapolskú a sev. Itálii, podařilo se Metternichovi ve společenských stycích (při čaji) přesvědčiti Alexandra o hrozivém nebezpečí revoluce a o nutnosti politiky zpátečnické, potlačující především tiskovou svobodu, „tento bič společnosti“. Od Opavského kongressu stává se tudíž Alexandr rozhodným a vášnivým zastáncem krajních konservativných zásad legitimismu a zjevným nepřítelem všeho národního hnutí, směřujícího ke změně stávajících politických řádů.
Autor: (a) NAPOVRCHU.CZ
1) Milan Machovec: -z přednášky na Filosofické fakultě UK v Praze -Smysl lidského života (2001/02)
2)DĚJINY RUSKA V DEVATENACTEM STOLETÍ DIL I. (1796 — 1855 ). NAPSAL D r. JAROSLAV BIDLO.