II.

V rozlehlém údolí vidím tvoji zahradu s obydlím a úzká táhnoucí se pole až k sousednímu plotu. A ty, obracíš hlínu těžkým pluhem a vyprávíš synovi o Zemi, obilí a sklizni zrn. S láskou a pýchou učíš potomky osazovat kyprou zem pro nutnost sklizně přežití.

To oč tebe žádal tvůj otec a otec tvého otce, teď vštěpuješ svému pokolení. To je tou vláhou, kterou požaduje Zem plná semen připravených ke klíčení. a synové se ti promění v mladé jasně zelené klíčky, připravené k zrání a ztvrdnutí v čase.

Tak nějak zelené jádro propuká láskou v nové bytí.